27. prosince zemřel doma po dlouhé nemoci ve věku pouhých 58 let architekt Jan Hájek. Katrine přišla o manžela, Martin o otce a Barbora o tchána. Ztratili jsme přítele a architekta, který se po dlouhá léta staral o zvelebování a údržbu rezidence norského velvyslance v ulici Na Zátorce na Praze 6.
Janovi byly pouhé 4 roky, když Sovětský svaz vedl invazi, která rozdrtila Pražské jaro, a jeho otec Jiří Hájek byl sesazen z funkce československého ministra zahraničí. Když Husákův režim v roce 1970 započal s «normalizací» byl jeho otec uvržen v naprostou nemilost. Poté, co Jiří Hájek spolu s Václavem Havlem a dalšími založil Chartu 77, byla jeho rodina pravidelně šikanována.
Jako syn opozičníka nesměl Jan studovat v rodné zemi. Dobré kontakty jeho otce s Norskem, které pramenily ze společných let s norskými sociálními demokraty v německém zajetí za války, zajistily Janovi místo ke studiu na Vysoké škole architektury v Oslu. Tam přijel v roce 1986, zbaven československého občanství a s malými nadějemi, že bude opět moci navštívit svou rodnou zem. Sametová revoluce v roce 1989 byla nejen návratem Československa do Evropy, ale i Janovým shledáním s vlastí.
V Norsku se Jan oženil s Katrine a v roce 1991 se jim narodil syn Martin. Následující rok se rodina přestěhovala do Prahy, kde Jan v roce 2000, po dalším pobytu v Norsku, založil vlastní architektonickou kancelář. Jan byl všestranným architektem a věnoval se přestavbám, interiérům i novostavbám. Byl vynikajícím kreslířem a rád ručně skicoval návrhy projektů.
Když se norské správě státních budov Statsbygg podařilo koupit rezidenci velvyslance na Na Zátorce 20 v Bubenči, kterou si Norsko od roku 1966 pronajímalo, byl Jan pověřen vedením na probíhajících renovačních pracích. V posledních letech se do domu hodně investovalo a dnes se jeví jako velkolepý a funkční nástroj k reprezentaci Norska. Za to můžeme z velké části poděkovat Janovi, který dokázal citlivě navrhovat vhodná řešení v tomto starém domě. Janovi vždy záleželo na tom, aby byl zachován původní styl, a proto např. rekonstrukce kuchyně a koupelen splnila požadavky na současné moderní bydlení, ale zároveň respektovala původní vzhled. Totéž platilo pro projekty na zahradě. Původní majitelé by jistě poznali dům, který v roce 1929 postavili.
Jan si sám navrhl i rodinné venkovské sídlo v Počepicích, které leží hodinu jízdy jižně od Prahy. S Katrine tam jezdili často a rádi. Je mezi námi mnoho těch, kteří jsme měli to potěšení se tam účastnit společenských setkání, procházek, lyžování a cyklistiky. Jan znal okolí jako své boty a věděl, které místní hostince jsou dobré, a kde čepují nejlepší pivo. Psi Bastian a Stella nechyběli na žádném výletě.
Jan znal Norsko dobře a mluvil bezchybně norsky. Ale byl také docela kritický k některým aspektům norské společnosti. Neměl velké pochopení pro zálibu norských politiků k všemožným regulacím, včetně toho, jak bychom měli žít a čím bychom měli svůj život naplnit. Možná právě proto, že pocházel z totalitního Československa, viděl nebezpečí v důsledně regulované společnosti, která jednotlivce zbavuje možnosti vlastní volby a která v konečném důsledku oslabuje odpovědnost jednotlivce vůči společnosti, jejíž jsme součástí.
Jan byl velmi společenským a inspirativním konverzačním partnerem. Byl to sečtělý intelektuál se širokým polem zájmů a srdečným smyslem pro humor. Miloval debaty, často vyvolané záměrnou provokací. «Mozart byl dost špatný skladatel.»
Vážili jsme si ho za to, jak tiše nesl svou nemoc, a že byl schopen pracovat téměř až do konce. Jan nám bude hluboce chybět.
Robert Kvile, velvyslanec Norska v Praze v období 2018-2022
Victor C. Rønneberg, velvyslanec Norska v Praze od roku 2022
Terje B. Englund, poradce, Velvyslanectví Norska v Praze
Christian Bakke, Statsbygg