Vaše Veličenstva, Vaše královské Výsosti, královno Sonjo, vážení hosté,
ve svém posledním novoročním projevu král Harald vyprávěl o návštěvě obce Aremark. Vyprávěl, jak se s královnou Sonjou na cestě domů na sebe podívali a usmáli se a jak je po cestách po celém Norsku často provázel pocit vděčnosti.
Ke konci svého novoročního projevu král navrhl, abychom si každý den našli chvíli a položili si otázku: Za co cítím vděčnost?
V uplynulých dnech na tuto otázku odpovědělo celé Norsko prostřednictvím květin, dětských obrázků, svíček, které jsme zapálili, i vzpomínek, o které jsme se podělili.
Naplňuje nás hluboká vděčnost - za 35 let s králem Haraldem jako norským králem. A především za způsob, jakým byl naším králem. Dokázal spojit důstojnost a státnickou vážnost s lidskostí a přirozeností.
Když jsme se radovali, radoval se s námi, svým zvučným smíchem a jiskrou v oku.
Když nás zasáhl smutek, například po útocích z 22. července, truchlil spolu s námi.
Jak právě zpíval sbor v žalmu zde v katedrále:
„Díky Bohu za stopy na pobřeží, za tlukot vln.“
Král Harald měl hluboký vztah k moři, k přírodě, ke svobodě i k přátelství.
Na palubě královské jachty projeli král Harald a královna Sonja naši zemi křížem krážem - podél celého pobřeží, přes hory a údolí, do norských měst i vesnic.
Přijížděl jako král a odjížděl obohacen o nové poznatky od lidí, které potkal.
Norsko, s nímž se na svých cestách setkával, se odráželo v jeho projevech:
Učinil Norsko větším. Hovořil o norském „my“, ve kterém si lidé navzájem pomáhají, každý z nás přebírá odpovědnost za celek a všichni máme stejnou hodnotu.
Svou vlastní odpovědnost nesl s hlubokou úctou k ústavě.
Pátek za pátkem předsedal zasedáním Státní rady v Královském paláci a svůj smysl pro povinnost si zachoval až do posledního jednání, které vedl 7. srpna.
Pro mě jako předsedu vlády i pro mé předchůdce byl král Harald jedinečným partnerem k rozhovoru.
V tomto jinak velmi formálním prostředí jsme se setkávali s králem, ale také s člověkem, otcem a dědečkem. Mohli jsme spolu hovořit o politice i o smyslu života.
Dnes naše myšlenky patří těm, kteří byli králi Haraldovi nejbližší, členům královské rodiny.
Viděli jsme blízkost, která spojuje jednotlivé generace.
Vidíme lásku mezi naším novým králem a královnou.
Sdíleli jste s celým národem svého otce, tchána, dědečka a člověka, kterého jste milovali.
Královna Sonja po jeho boku tvořila neoddělitelnou součást služby krále Haralda národu, svým neúnavným úsilím podporovat kulturu, oslavovat přírodu a svou touhou poznávat i ta nejodlehlejší místa, kde si člověk jen stěží dokáže představit, že někdo žije.
Vybavuje se mi jeden zvláštní obraz:
Dronningvarden, kamenný mužík královny Sonji, stojí na vrcholu hory Stortinden v obci Vågan daleko na severu. Nachází se tam deska s vyrytými slovy samotné královny Sonji: „For et land!“ („Jaká to země!“)
A já k tomu dodávám: Jaká to královna!
Král Harald dal Norsku vše.
Sešli jsme se zde, abychom za ním truchlili a vzdali mu čest.
Jedna éra skončila.
Začíná nová éra.
Norská monarchie stojí na základech naší historie, pevně ukotvena v ústavě a ve vládě lidu.
Králi Haraldovi V. říkám jménem norského lidu:
Děkujeme za Váš život zasvěcený službě.
A králi Haakonovi VIII. říkám:
Ať žije král!
Zdroj: Statsministerens tale ved Kong Harald Vs gravferd - regjeringen.no